pondělí 7. srpna 2017

7/2017

Kde jsou ty časy, kdy byly července ve znamení volna a běhání venku s kamarády!
  • Chodím do práce. Je to skvělá brigáda v infocentru a na rozhledně ve vesničce vzdálené 2 kilometry, takže je to práce přímo snová. Jsem vlastně skoro doma a zároveň pomáhám udržovat zámecký areál, což je příjemná kombinace.
  • Byla jsem na vodě s přítelovou rodinou na pět dní a než jsem odjela, tajně jsem si přála, aby už to bylo za mnou. Příčila se mi představa každodenního stanování a taky jízdy samotné. Nakonec to byl jeden z nejhezčích zážitků v mém životě. Sblížili jsme se, zasmáli se, a já se dmula pýchou, když všichni uznali, že můj muž jede nejlépe z celé party, na to, že na tom sedí poprvé. Celkově jsme se překlopili jenom dvakrát, jednou proto, že jsem se chytla větve a ta nás strhla, podruhé pod jezem v Krumlově. Jela bych znovu, i přes všechny ty klasické nepříjemnosti typu žádný věšák ve sprše, pořád jen polotovary a ranní kosa ve stanu.
  • Dovolená s rodiči v Krušných horách. Nejstudenější týden v létě. Kopce, borůvky, pláštěnky, kopce, zima, borůvky a bundy. A borůvky. Jo, a taky luxus v podobě každodenních obědů v restauraci, což se neděje pořád, že.
  •  Bylo mi dvacet. Měla jsem dort přesně podle mých představ, oslavu jenom s těmi, které mám ráda - rodina a přítel se svou ségrou. A dokonce se povedly i nějaké fotky, na kterých nemám tlustý ruce!
  • Ještě ani jednou jsem nebyla s Míšou. A to jsme spolu o prázdninách bývaly denně. Ach jo.  
  • Jíst zdravě se mi nedaří! Ale to neznamená, že se nebudu snažit dál. 
  •  Vzala jsem babičku do Plzně, kde ještě nikdy nebyla a byla nadšená. A já taky, protože jsem pro ni mohla taky něco udělat - je teď pořád doma na vesnici a je úplně vidět, jak touží po dobrodružství a pozdvižení, které jako dítě neměla možnost zažívat. 
20

úterý 18. července 2017

6/2017

Červen byl plný milých setkání a nových zkušeností.

Začnu asi tím, že jsem začátkem června zdárně dokončila první ročník na vysoké. Nemůžu uvěřit tomu, že za dva roky touhle dobou ze mě bude učitelka. Hrozně se těším.

Druhý týden v červnu jsem měla tu možnost jet poprvé jako vychovatelka na školu v přírodě. Byla to skvělá zkušenost a příště jedu bez váhání zase! Miluju tyhle akce, při nichž si stále uvědomuji, že práce s dětmi je opravdu to, co mě naplňuje. O škole v přírodě jsem napsala samostatný článek, který můžete najít zde.

Na přelomu června a července jsem (konečně!) viděla poslední tři díly Harryho Pottera (celé, bez přerušování, takže mi to konečně dává smysl) a opět jsem se do toho totálně zbláznila, jako tenkrát, když jsem jako malá milovala první tři díly a měla o nich blog.

úterý 4. července 2017

3/2017 & 4/2017 & 5/2017

Napsat shrnutí března je pro mě každým rokem velkou výzvou, protože se mi prostě nechce. Zajímavé, že u ostatních měsíců tento problém nemám. 
Edit: Dobře, letos jo.

Rozhodla jsem se udělat shrnutí za březen, duben a květen dohromady, protože v tom březnu jsem na to vůbec neměla náladu a sílu. Řešila jsem nějaké osobní problémy, které mi ubíraly veškeré síly věnovat se psaní. Každopádně nyní je vše (zaplaťpánbůh) v nejlepším pořádku a já se s radostí vracím zpět.

V březnu se mimo jiné stala jedna taková událost, která mě zaskočila a taky nemálo znepokojila. Chtěla jsem jít totiž darovat plazmu, ale naměřili mi vysoký tlak a poslali mě domů s tím, že si mám neprodleně zajít ke své doktorce, aby mě vyšetřila. Po pár týdnech (a taky úmorných 24 hodinách s tlakovým holterem) jsem si už šla do lékárny pro léky. Není to sice nic vážného, ale já to dlouho rozdýchávala - netušila jsem, že budu muset v necelých dvaceti užívat každý den nějaké prášky. Jenže co nadělám. Vysoký tlak máme v rodině, tak jsem se s tím tak nějak smířila, ale ihned jsem přestala pít kávu a černý čaj a začala se snažit žít trochu zdravěji. Ne vždycky se mi to daří, co si budem. Ale hlavní je to, že se alespoň trochu snažím a to je pro mě klíčové. Bohužel jsem za poslední rok přibrala celých 13 kilo, takže si myslím, že vyšší tlak mám možná právě z toho. Jak už jsem psala stokrát - mám ráda své křivky, ale těch 13 kilo navíc už mi nesluší a nevejdu se do oblíbeného oblečení tak, jako předtím. A to se mi nelíbí ani trochu.

pondělí 19. června 2017

Poprvé vychovatelkou: ŠvP Sklárna

Během května jsme s nejlepší kamarádkou Míšou dostaly zajímavou nabídku od jejího kamaráda ze Sokola - jet jako vychovatelky na školu v přírodě. Ihned jsme to braly, aniž bychom věděly, co to bude obnášet. Prostě jsme na to kývly hned. 

Když jsme dorazily v půl jedenácté večer v neděli na místo, trochu jsme znejistěly. Samy na cizím místě, ve staré sklárně, která byla upravena do podoby intru nebo staršího hotelu. A hlavně totálně bez signálu. Takhle večer potmě to bylo pro nás trochu stresující, protože jsme chtěly zavolat domů, že jsme dojely v pořádku, ale nemohly jsme. Naštěstí dole v hale byla slabá wifi zdarma, tak jsme alespoň všem daly tak nějak vědět, že nebudeme brát telefony. Trochu nás naštvalo, že ve třetím patře, kde jsme bydlely, byla zaheslovaná wifi, od které někdo znal heslo, ale nechtěl nám ho říci. Takhle to možná zní, že jsme závisláci a nevydržíme chvíli bez mobilu, ale věřte, že pokud potřebujete nějak fungovat, bez mobilu to prostě nejde, zvlášť když potřebujete udržovat kontakt s blízkými déle než pět minut denně. Ale řeknu vám, po dvou dnech usilovného zjišťování hesla jsme si zvykly a prostě to akceptovaly, a když pak děti vžycky usnuly, šly jsme si na chvíli sednout na schody a rychle vyřešily celodenní zprávy. A šlo to.


sobota 1. dubna 2017

1/04/2017 | co mám na mysli

Většinou, když se rozepíšu, zjistím, že text nemá hlavu a patu a že na konci už vůbec nepojednává o tom, o čem jsem začala mluvit. Berte to, prosím, s rezervou a vnímejte to spíše jako takovou volnou asociaci mých (ne)utříděných myšlenek. Děkuji.

Nedávno mě napadla taková zvláštní úvaha. Často totiž myslím na to, až jednou budu ve vlastním, s přítelem a dětmi, jak si budu vše organizovat, připravovat dětem svačiny, vychovávat je. Jak si to budu užívat. Ale přemýšlela jsem nad tím, o co všechno vlastně na úkor toho přijdu. Jsem na to vůbec připravena? Nebo jsem vůbec ochotna se na to někdy připravit?

Nějak si nedokážu představit, že už pak nikdy takhle v sobotu v osm ráno nenasednu s rodiči a sestrou do auta a nepojedeme třeba vybrat nové boty do Strakonic. Že nepojedeme jen s rodiči na dovolenou. Nebo že pak prostě nepojedeme na návštěvu k příbuzným a já se tam nezavřu se sestřenicí do dětského pokoje a nebudeme vymýšlet bláznivé módní přehlídky. Že nebudu trávit dlouhé letní večery na terase s nejlepšími přáteli, nebudu bláznivě poskakovat po obýváku a zpívat s nimi karaoke, nebudeme pořádat se sestrou oslavu narozenin určenou jen pro nás čtyři holky. Bude to pryč.

sobota 25. března 2017

U nás na vesnici


          Čím jsem starší, tím více mě opouští vize budoucího života ve velkém městě. Protože...

sobota 4. března 2017

Bláznivá dětská mysl

Jsou věci, které jsem ještě nikomu neřekla. Nebo jsem na ně skoro zapomněla a teď, když jsem si je znovu vybavila, je vyprávím svým blízkým pro pobavení. Tak třeba...

... jsem měla jasnou představu o tom, jak jednou potkám svého vyvoleného. Vysnila jsem si, že budu vlastnit takové to retro kolo s košíkem vepředu, do kterého naložím malé kotě a pojedu po polní cestě na vyjížďku. Po cestě potkám chlapce a ten se zeptá: "Kam jedeš, krásko?" a já mu odpovím: "Jedu s Mickou na procházku!" A zamilujeme se do sebe.
 (Tohle je asi nejroztomilejší moje dětská představa. Bylo mi tak sedm až deset, když jsem si to vymyslela. A tak jsem si přála to kolo s košíkem, abych do něj to kotě mohla dát a jet a doufat, že toho kluka potkám....)

pátek 3. března 2017

Pochopme se.

Já prostě nejsem ten typ, kterého by bavilo po nocích bloumat po zakouřených barech.

Nebaví mě to. Skoro nikdy, kdy shodou okolností absolvuju nějakou tu večerní "party", se vůbec nebavím. Nesměju se. Málo mluvím. Vyloženě se tam nudím. I když třeba jdu s blízkými přáteli či s přítelem, stejně mi dobrá nálada nevydrží dlouho. Stačila by mi hodinka strávená na plese. Tancovat a domů. V půl jedenácté do postele. Kolem druhé ranní bývám už u stolu v kulturáku či v baru velmi otrávená. Když se však rozhlédnu, není tam asi nikdo jako já - všichni vypadají, že si poslední sérii písniček užívají a nechtějí, aby noc skončila. Možná se taky přetvařují jako já, která počítá minuty, kdy si konečně bude moci sundat střevíce a ulevit tak namoženým nohám. Nemohu se dočkat chvíle, kdy ze sebe doma umyju pach kouře. Z vlasů to jde těžko. Ale nemohla bych jít spát neumytá. Nechápu, jak to někdo dokáže. Takže ačkoliv jsou třeba tři ráno, myju si vlasy třeba třikrát, než z nich necítím cigarety. Někdy to jde těžko. Z toho jsem pak otrávená ještě víc než z toho, že jsem unavená a nenaplněná.

středa 1. března 2017

2/2017


Můj únor

  • byla jsem po dlouhé době v kině na filmu Jackie 
Film mě velmi oslovil a ještě několik dní potom jsem na to musela myslet. A když si představím, že to nebyl pouhý vymyšlený scénář, ale krutá realita, mám úplně husí kůži.
  • poprvé na plese bez muže
Tak toho jsem se nejprve bála. :D Ale nakonec jsem si to s kamarádkou užila jako ještě nikdy. 
  • první dort Pavlova
Se ségrou jsme se rozhodly upéct náš první dort Pavlova. Hned se nám povedl a byl výborný - myslela jsem, že v tom bude nějaká věda, ale je to fakt celkem snadné.


  • návštěva Prachatic
S L. jsme se rozhodly navštívit Prachatice, kam jsme chodily na střední školu. Kromě našich oblíbených restaurací a kaváren jsme samozřejmě navštívily i samotnou školu. Bylo to takové divné - člověk si připadal, že už tam vůbec nemá co dělat. Byla jsem hrozně nervózní a nesvá, a to jak při příchodu tam, tak při odchodu. Zvláštní pocit.


sobota 25. února 2017

25/2/2017

 Dneska je venku vážně krásně. Vytáhla jsem foťák, protože děláme dědovi k narozeninám fotoknihu s fotografiemi naší Bettynky, která v březnu oslaví už desáté narozeniny - tak abych měla nějaký nový materiál. Kromě Bettynky jsem pořídila ještě několik jiných fotek.